Dobrovolnictví

Svobodně  zvolená  činnost, konaná  ve  prospěch  druhých bez nároku na odměnu. Dobrovolník je fyzická osoba, starší 15 let, která dává část svého času, energie a schopností ve prospěch druhých. Za tuto činnost nedostává finanční odměnu, získává ale zkušenosti a dobrý pocit z pomoci ostatním. 

• v případě zájmu nejprve kontaktujte koordinátora dobrovolníků
• na základě kontaktu proběhne osobní pohovor, při kterém Vám koordinátor poskytne další informace o dobrovolnické pomoci, vyjasníte si vzájemná očekávání jak ze strany naší organizace, tak z Vaší strany (důležitá je motivovanost, osobnostní předpoklady i časové možnosti)

• procházky po okolí
• osobní doprovody
• krácení volných chvil
• předčítání, povídání, naslouchání

• pocit uspokojení a naplnění
• navázání nových přátelských vztahů
• získání nových zkušeností a dovedností
• navázání profesních kontaktů
• změnu životního stylu
• posun v životních hodnotách

• dodržovat zákon o dobrovolnické službě a podmínky výkonu dobrovolnické činnosti dohodnuté ve smlouvě
• splnit úkoly, ke kterým jste se zavázali
• spolehlivost
• mlčenlivost
• nezneužívat projevené důvěry
• požádat o pomoc, kterou při své činnosti potřebujete
• být "týmovým hráčem"
• ztotožňovat se s posláním organizace, pro kterou činnost vykonáváte

• možnost smysluplného využití času
• seznámení s novými lidmi
• účast na akcích
• možnost společných setkávání a výměny zkušeností s ostatními dobrovolníky
• prostor pro vaši kreativitu, nápady, připomínky
• možnost sebepoznání a sebereflexe
• podporu a pomoc v náročných situacích vzniklých během dobrovolnické činnosti
• informace o možnostech dalšího sebevzdělávání
• osvědčení o dobrovolnické činnosti

Domov Krajánek  má  zpracován Metodický pokyn k dobrovolnictví  podle Standardu kvality sociálních služeb č. 9, přílohy č. 2, prováděcí vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb. k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Dobrovolníci mohou působit v sociálních službách v rámci ustanovení § 115 odst. 2 zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách. K dobrovolnictví se vztahuje zejména zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů, který upravuje podmínky pro státem podporované dobrovolnictví, a nikoliv podmínky dobrovolné činnosti obecně. Akreditovaným dobrovolníkem se pak v rámci sociálních služeb rozumí pouze ta osoba, která působí na základě zákona o dobrovolnické službě, tzn. je vyslána tzv. vysílající organizací po předchozím proškolení.

Dle zákona o dobrovolnické službě se dobrovolnictví dělí na krátkodobé a dlouhodobé. U krátkodobé dobrovolnické služby se většinou jedná o pomoc při zajištění jednorázových akcí různých organizací. Délka trvání dobrovolnické služby v tomto případě nepřesáhne tři měsíce. Jako dlouhodobá dobrovolnická služba je označováno dobrovolnictví v minimální délce čtyř měsíců; může ale trvat i několik let. Tento typ dobrovolnictví je zákonem více chráněn a těší se též větší podpoře státu.

Dobrovolnictví je činnost ve prospěch druhých bez nároku na finanční odměnu. Častým typem dobrovolnictví je zapojení se do činnosti neziskové organizace (někdy také nazýváno formálním dobrovolnictvím), ale mnozí lidé také slouží méně formálně, ať už jednotlivě, nebo jako součást skupiny.