Svobodně zvolená činnost, konaná ve prospěch druhých bez nároku na odměnu. Dobrovolník je fyzická osoba, starší 15 let, která dává část svého času, energie a schopností ve prospěch druhých. Za tuto činnost nedostává finanční odměnu, získává ale zkušenosti a dobrý pocit z pomoci ostatním.
Domov Krajánek má zpracován Metodický pokyn k dobrovolnictví podle Standardu kvality sociálních služeb č. 9, přílohy č. 2, prováděcí vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb. k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
Je lepší mít za sebou dobrovolnickou službu než žádnou praxi.
Dobrovolníci mohou působit v sociálních službách v rámci ustanovení § 115 odst. 2 zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách. K dobrovolnictví se vztahuje zejména zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů, který upravuje podmínky pro státem podporované dobrovolnictví, a nikoliv podmínky dobrovolné činnosti obecně. Akreditovaným dobrovolníkem se pak v rámci sociálních služeb rozumí pouze ta osoba, která působí na základě zákona o dobrovolnické službě, tzn. je vyslána tzv. vysílající organizací po předchozím proškolení.
Dle zákona o dobrovolnické službě se dobrovolnictví dělí na krátkodobé a dlouhodobé. U krátkodobé dobrovolnické služby se většinou jedná o pomoc při zajištění jednorázových akcí různých organizací. Délka trvání dobrovolnické služby v tomto případě nepřesáhne tři měsíce. Jako dlouhodobá dobrovolnická služba je označováno dobrovolnictví v minimální délce čtyř měsíců; může ale trvat i několik let. Tento typ dobrovolnictví je zákonem více chráněn a těší se též větší podpoře státu.
Dobrovolnictví je činnost ve prospěch druhých bez nároku na finanční odměnu. Častým typem dobrovolnictví je zapojení se do činnosti neziskové organizace (někdy také nazýváno formálním dobrovolnictvím), ale mnozí lidé také slouží méně formálně, ať už jednotlivě, nebo jako součást skupiny.